den 7


Sedmý den jsem v projel západní část Krušných hor, sjel do Klášterce n. Ohří a dojel k Chomutovu kde jsem ukončil putování - viz mapka 7.


Ráno mě vzbudila kapka která mi spadla na obličej - spal jsem sice pod stromem, ale pokud nemá žízeň (celou minulou noc pršelo) tak moc vláhy stromy nechytají. Rychle jsem sbalil, poblíž jsem věděl o odpočívadle se stříškou. Tam jsem posnídal, nepršelo tak jsem vyrazil. Jel jsem přes Jelení, Zaječí horu, Horní Blatnou, cestou začalo drobně pršt, déšť mě však neodradil od odbočení na Blatenský vrch a vyfocení rozhledny.

rozhledna na Blatenském vrchu

Déšť trochu zesílil tak jsem dál už nefotil a rozhodl se dojet k sestře k Chomutovu. Jel jsem přes Boží dar, Měděnec, při sjezdu do Klášterce n. Ohří už jsem vůbec necítil promrzlé prsty, stále pršelo, tak jsem raději zastavil a trochu je ohřál. Těsně před Kláštercem jsem píchnul - ten samý plášť jako druhý den u Nepomuku - Maxxis Detonator - podezřívám ho z vyšší náchylnosti k defektům. Neměl jsem náladu lehce promrzlý v dešti něco lepit, kolo jsem dotlačil pod střechu k nedaleké benzínce. Tam jsem v plášti objevil zaseklý kamínek, díru v duši jsem zalepil, ale při foukání se kolem ráfku dělaly bubliny, ale tlak neutíkal příliš rychle tak jsem se rozhodl zbylých 20 km dojet, každý 1 - 2 km jsem dofukoval. Cestou se mi líbilo náměstí v Kadani, ale pro špatnou náladu, lehkou promrzlost a déšť jsem ho nevyfotil. Dojel jsem k sestře, večer jsem se nechal odvést domů. Doma jsem s překvapením zjistil že duše byla zalepena dobře, ale byla tam ještě jedna ! malá dírka. Asi se mi podařilo píchnout, než stačil utéct tlak tak jsem píchnul ještě jednou - i téměř nemožné věci se stávají.

den 6

nahoru